Z pera kočky Elektry: Stěhování
Nesmysl. Vždyť je to zábava! Tedy pro nás kočky.
Vlastně jsem už tak trochu tušila, že se bude něco dít, když na zemi přistála hromada krabic, která až do té chvíle odpočívala na skříni. Ten zvuk nešlo přeslechnout. Opustila jsem vyhřáté místo ze zajatého batohu a vydala se na průzkum.
První krabice se zvolna naplnila oblečením a já si najednou všimla, že dvounožka přemýšlí, co by do ní ještě přidala. Nevím nad čím, je přeci jasné, co tam chybí! Skočila jsem dovnitř a doplnila hrstku svých chlupů. Vděku se mi sice nedostalo, ale evidentně to bylo ono, protože mě vyndala a krabici hned zavřela.
Dobře, jdu plnit svými chlupy další krabice. Nešťastná dvounožka, evidentně na konci svých sil, mě ale chytla, zavřela do předsíně a nalila si panáka. Taková nespravedlnost. Tak to tedy ne, vylízala jsem misku od granulí a začala tahat nitky z koberce pod dveřmi. Zabralo to, dveře se otevřely a já se vrátila mezi krabice. Dostala jsem igelitovou tašku! Miluji igelitky, dokážu se s nimi zabavit na dlouhé chvíle.
Olizováním sáčku jsem strávila dobrých dvacet minut a dvounožka mezitím částečně uklidila vzniklý nepořádek. Zase jsem se nechala opít rohlíkem. Fajn, jak chce. Když nechce balit se mnou, budu balit bez ní.
Hezky jsem si počkala, až zaleze do svého pelechu a usne. Místo toho, abych jí začala tančit po hlavě a tahat za vlasy jako obvykle, vydala jsem se na průzkum.
Tady kouká z krabice kus papíru, tak to ten tam asi nemá být. 'Šup, pojď ven!' Za mnou se ozvalo zamručení. Ohlédnu se, dvounožka spí. Najednou si všimnu igelitové tašky. Tohle je nějak divně zabalené, takhle by to nešlo. Rozbalit a znovu.
„Nech toho...“ Ozvalo se za mnou.
Dokonce našla tolik energie, aby se zvedla z pelechu a tu tašku mi sebrala. To snad nemyslí vážně už. Uraženě jsem odkráčela překážet do předsíně, protože mi bylo jasné, že využije toho, že je na nohou a půjde na záchod. Zahrajeme si na přeskakovanou, v noci totiž chodí potmě. Zakopla. Promiň, dvounožko, což takhle autogram na lýtko jako cenu útěchy?
Zkusím jí tedy zabrat postel. Asi se v ní pohnulo svědomí, lehla si až ke zdi a začala mě hladit, dokud jsem se nezačala tvářit, že spím. Pak usnula ona.
Tiše jsem vstala a vrátila se mezi krabice. Ještě tu zbylo něco, co určitě musím probádat. Krabice od banánů. Tyhlety banánovky mají po stranách spoustu děr, tak akorát na packu. Hrábnu dovnitř poprvé. Kus papíru. Ven nechtěl, ale trochu rozcupovat se mi ho podařilo. Jdu zkusit další otvor. Tady jsem našla cípek igelitu, to už bude zajímavější. Tentokrát jsem obal od čehosi udolala a vytáhla ho ven, určitě tam taky nepatřil.
Takhle jsem se činila chvíli, než se zase zvedla, sebrala mi všechno, co jsem pracně z krabice vytáhla a přes banánovku hodila deku. Pronesla cosi o tom, proč musím ve všem krámovat zrovna v noci a šla si lehnout.
Další den jsem jí slyšela telefonovat:
„...a pak přijdu unavená domů z práce a hádej co? V předsíni na zemi se válí ponožka, z kelímku se zbytkem granulí si udělala sámošku, ten ležel vedle ponožky a u toho jedna z mých náušnic. Kde je ta druhá, netuším...“
No jistě! Když nemohu lustrovat za její přítomnosti, udělám jí pořádek ve věcech, když tu není. A mimochodem, kde je ta druhá náušnice, vím moc dobře.
Lucie Pražáková
Nebylo by to tak lepší?
Bylo vedro. Přelom července a srpna. Ještě zbývají tři týdny do termínu, ale posledních několik dní už jí vážně táhlo břicho k zemi, bolel celý člověk a věčné poponášení čerstvě chodícího batolete tomu moc nepřidávalo.
Lucie Pražáková
Spím s dudlíkem
Pár dní před svými třicátými narozeninami jsem se stala mámou. Na přírůstek do rodiny jsem se moc těšila, i když jsem tušila, že to znamená život vzhůru nohama ze dne na den.
Lucie Pražáková
Kolik toho vlastně víš?
Na polovinu června bylo teplo tak akorát, předpověď počasí se tvářila docela slibně. Naplánovala si proto s kolegy víkendový výlet do hor.
Lucie Pražáková
Tanec s hrnky
Pracovní den jako každý jiný. Než usednu ke stolu, zvažuji, zda si dnes dám na rozjezd kávu nebo čaj. Vyhraje káva, tak beru hrnek a jdu navštívit do kuchyňky ten přístroj, co umí proměnit zrnka a vodu v lahodný nápoj hořké chuti.
Lucie Pražáková
Z pera kočky Elektry: Někdo si snad myslí, že jsem koza
...tak tu náušnici nakonec našla. Vzpomínáte si, jak jsem vám posledně vyprávěla o tom, jak se moje dvounožka rozhodla přestěhovat a já jí za všechny ty zabavené tašky a další prima věci zašantročila jeden malý šperk?
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Železniční koridor mezi Ostravou a Slovenskem stojí, vlak tam srazil člověka
Nehoda zastavila v neděli dopoledne dopravu na hlavním železničním koridoru mezi Ostravou a...
Počasí v Česku ovlivní saharský prach, vytvoří oblačnost. Stoupá i riziko požárů
Počasí v Česku v neděli opět ovlivní saharský prach. Vytvoří oblačnost, se kterou nepočítaly...
Ruský útok poškodil hotel v Mykolajivu. Cherson znovu zasáhly drony
Sledujeme online Ruský dronový útok v noci na neděli těžce poškodil hotel v jihoukrajinském městě Mykolajivu. Na...
Na Pardubicku narazil řidič do patníku, značky i stromu. Nehodu nepřežil
V noci na neděli zahynul u Sezemic na Pardubicku pětatřicetiletý řidič. Havaroval se svým vozem BMW...
- Počet článků 19
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 548x