Lucie Pražáková
- Počet článků 19
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 548x
Seznam rubrik
Lucie Pražáková
Nebylo by to tak lepší?
Bylo vedro. Přelom července a srpna. Ještě zbývají tři týdny do termínu, ale posledních několik dní už jí vážně táhlo břicho k zemi, bolel celý člověk a věčné poponášení čerstvě chodícího batolete tomu moc nepřidávalo.
Lucie Pražáková
Spím s dudlíkem
Pár dní před svými třicátými narozeninami jsem se stala mámou. Na přírůstek do rodiny jsem se moc těšila, i když jsem tušila, že to znamená život vzhůru nohama ze dne na den.
Lucie Pražáková
Kolik toho vlastně víš?
Na polovinu června bylo teplo tak akorát, předpověď počasí se tvářila docela slibně. Naplánovala si proto s kolegy víkendový výlet do hor.
Lucie Pražáková
Tanec s hrnky
Pracovní den jako každý jiný. Než usednu ke stolu, zvažuji, zda si dnes dám na rozjezd kávu nebo čaj. Vyhraje káva, tak beru hrnek a jdu navštívit do kuchyňky ten přístroj, co umí proměnit zrnka a vodu v lahodný nápoj hořké chuti.
Lucie Pražáková
Z pera kočky Elektry: Někdo si snad myslí, že jsem koza
...tak tu náušnici nakonec našla. Vzpomínáte si, jak jsem vám posledně vyprávěla o tom, jak se moje dvounožka rozhodla přestěhovat a já jí za všechny ty zabavené tašky a další prima věci zašantročila jeden malý šperk?
Lucie Pražáková
Z pera kočky Elektry: Stěhování
Aneb čas krabic, tašek a šustivých obalů. Snad všichni dvounožci tvrdí, že stěhování je hrůza a raději by třikrát vyhořeli, než se jednou stěhovali.
Lucie Pražáková
Damiánův zápisník
Mívali jsme černého kocoura, říkali jsme mu Damián. Damián již několik let prohání se svojí tříbarevnou kamarádkou Lindou duhové myšky v kočičím nebi, před nedávnem jsem však ve sklepě mezi starými krámy našla jeho zápisník.
Lucie Pražáková
I malý kašpárek zahraje velké divadlo
To, že bydlíte na sídlišti, ještě neznamená, že občas nezaslechnete podivné zvuky. Ba právě naopak, pokud nespíte jako medvěd, co chvíli vás vyruší z odpočinku nějaký šramot.
Lucie Pražáková
Jak málo stačí
Mám za sebou náročný, parný den. V devět hodin večer už není takové horko, tak oblékám šortky a jdu se projít. Cestou ke Košuteckému jezírku ulovím točenou desítku, servírku prosím o kelímek.
Lucie Pražáková
Adolf
Ti z vás, kteří měli tu čest shlédnout Spielbergův celovečerní film Schindlerův seznam, ví, že to je téma hodné panáka něčeho ostřejšího.
Lucie Pražáková
Panika v kurníku
Byl to vlastně docela příjemný víkend. V rámci návštěvy metropole bylo v plánu vyrazit po delší době na koncert tvrdší hudby. Jako typická žena jsem se chtěla líbit a tak při otevření šatní skříně nastalo dilema.
Lucie Pražáková
Z pera kočky Elektry: Linda
Dnes Vám nebudu vyprávět příběh ze svého života, ale příběh mojí kočičí kamarádky Lindy, kočky rodičů mé dvojnožky.
Lucie Pražáková
Záhada zmizelého jablka
Respektive jeho ostatků. Zní to jako banalita a ona to skutečně banalita je. Situace, kterou zažíváme všichni dnes a denně v tisíci a jedné podobě.
Lucie Pražáková
Jak mě seznámili s Karlem
Byl zase takový ten typický den, kdy přemýšlím, do čeho bych píchla, ve všech krabicích jsem vyzkoušela snad sto různých poloh, jak si lehnout, včetně pro dvounohé nepochopitelného lehu na hlavě, a pořád jsem nebyla spokojená. Každý kout jsem prošmejdila, jestli bych přece jenom nenašla něco, co bych mohla prohnat po bytě, zakousnout a následně zašantročit někam jinam. Říkala jsem si, jak to ti moji dvounožci dělají, že se dokážou zabavit na celý den a pak jsem na to přišla. Oni vymýšlejí pořád něco nového.
Lucie Pražáková
Mrzne, až jiskří
Příběh, který inspiroval toto vyprávění je jen pár dní starý. Začalo to v den, kdy se má dvounohá Lucie rozhodla, že si během jediného dne najezdí vlakem dlouhý výlet, prý něco kolem tří set kilometrů. To už je panečku dálka, tak jsem se začala zajímat, jaké to bylo a hlavně jestli mi z té cesty přivezla alespoň něco dobrého. Vzala si mě na klín, a že mi tedy povypráví.
Lucie Pražáková
Do prkýnka!
Ten den bylo venku pošmourno, z okna nic k vidění a tak jsem si seděla v krabici od papírů a přemýšlela jsem, jestli pro mě není moc velká. Ti moji dva dvounožci zrovna ten den pobíhali po bytě a v rukou se jim střídaly takové věci jako smeták, tyč s cancourkama na konci (říkají tomu mop?) a když nelítali s tou hučící příšerou, před kterou se utíkám schovat do televizního stolku, měli v rukou alespoň prachovku. Hlavně ten větší, že prý výš dosáhne.
Lucie Pražáková
Říkají, že vyfotit mne, je prý úkol hodný mistra.
Že prý neposedím. To přece není pravda, každou chvíli si někam sednu a pozoruji okolí. Ale asi bych se vám měla nejprve představit. Jmenuji se Elektra, doma na mě volají Eli, Elinko nebo taky Elektřino, pokud zrovna dělám nějaké lumpárny. Ti méně všímaví by řekli, že jsem obyčejná zrzavo-bílá kočka. Ti pozornější, kteří už měli tu čest se se mnou setkat, si možná všimli, že jsem tříbarevná, jenom těch pár černých chlupů ve svém kožíšku velmi dobře schovávám.
Lucie Pražáková
Jak jsem si „očesala“ kočku
Bylo příjemné podzimní dopoledne a mě přepadly vycházkové ambice, alespoň na chvíli vystrčit nos do toho slunného počasí. Už od rána jsem věděla, že potřebuji zajít do obchodu, a tudíž musím ven, ale už když jsem se oblékala, věděla jsem, že to nebude jenom cesta do supermarketu a zpět.
Lucie Pražáková
Když se léto rozloučí
A je to tu zase. Listí na stromech pomalu chytá pestrobarevné škály podzimu, v hnědém odstínu pak plní trávníky a chodníky. Rána chladnou tak, že nám zimomřivějším často ani svetr nestačí a večery jakbysmet. V hodinu, kdy ještě před měsícem bylo světlo, je nyní tma jak v ranci. Podzim na krku a Vánoce opět na dohled. Člověk si řekne, za chvíli zase zima, to bude otrava.
